Ahoj,
jsem králíček Robin. Narodil jsem se asi v červenci 2001. První, co si pamatuji, že si mě malá a velká člověčice odnesly ve velké kleci do nového domu. Už tam sice nebyli kamarádi morčata a králíčci jako ve zverimexu, ale zase spousta dobrého jídla, které mi nikdo nebral. Také hodně prostoru na běhání a skrýše, kde jsem byl schovaný, když jsem nechtěl společnost.

Některé hry se mi moc nelíbí. Snažím se pak utéct a schovat se někam, kde mě nemohou lidi najít. Poslední dobou už mě ale vždycky najdou. Zejména poslední dobou, kdy mi moc chutná tak se do některých skrýší se již nevejdu. Také trávím hodně času v předsíni, odkud je vidět, kdo kam jde. Také tam mají schované moje jídlo. Vždycky, když se k němu moji lidé přiblíží, snažím se nějaké vyžebrat. Někdy ale na to nejsou připravení, tak mi šlapou na packy a ocásek.

Vážím již 920 gramů. Ne, že bych se zrovna rád vážil, ale když je v misce od váhy jogurtový bonbónek, tak jsem ochoten 5 vteřin vydržet i v misce.

Chodit mohu kde chci. Pokud neudělám moc bobečků ( nebo dokonce loužičku ), nikdo mě v kleci nezavírá. Jen občas do jedné přenosné. To pak jedeme autem někam pryč, kde mě nechají běhat venku. ( Abych byl přesný, vodím své lidi, protože mi dávají vodítko. To nemám rád. Vždycky se bráním, aby mi ho nemohli nandat. Raději bych běhal bez něj, ale to mi nechtějí dovolit. Doufám, že mi na jaře udělají nějaký výběh. )

V jídle jsem dost vybíravý. Mám moc rád zelené listy pampelišek. Teď mi jich dávají čím dál méně. Snaží se mě odbýt travičkou, ale to není ono. Chci své pampeliškové listy. Kdykoli jdou mí lidi do kuchyně, hned se běžím podívat, jestli by mi něco dobrého nehodili. Mám tam i svoje mističky, ale z těch si vybírám jen to nejlepší. Někdy musím opravdu pečlivě vybírat. Panička to ale nerada vidí, tak musím misku vysypávat potichu nebo v noci, aby měla také občas nějaké překvapení. Když už se mi nic z nabízeného nelíbí, zaliji to vodou, protože to pak dostanu nové zrní. ( Dostanu také vynadáno, ale co bych neudělal pro trochu jídla ).

Také občas najdu něco moc voňavého na stolečku. Většinou to bývá moc dobré. Jen nemohu pochopit, jak mí lidi jedí z těch klouzavých talířků. Já si jídlo raději přesunu na podlahu. Talířek po sobě samozřejmě pečlivě vylížu, aby na mě nepadlo podezření.

Natahování na stoleček mě nebaví. Často mi totiž sklouznou nohy a já musím vyskakovat na gauč znovu. Raději si vyskočím nahoru, ale kloužou mi tam packy. Kafíčko nepiji. Moc mi nevoní a bývá horké. Panička mě od něj vždycky odhání. ( Buchtu mi ale ochutnat nechala.) Ale jenom kousek, abych prý nebyl tlustý. ( Hlavně, že jsem spokojený. )

Po dobré svačině se musím pořádně umýt,přečíst ( okousat ) noviny.

Podrobně sleduji zejména rubriku “Ostatní čtyřnohá zvířátka”, jestli by se tam nenašla nějaká kamarádka. Zatím mi jí nekoupili, asi nemají čas, protože po mě musí pořád sbírat bobečky na gauči. Tam je dělám moc rád. Je tam zajištěn pravidelný úklid, ne jako v kleci, kde se uklízí jen při velkém nepořádku.

Je čas jít spát. Pokud mi chcete něco napsat, můžete zde:

kralicek.robin@seznam.cz

P.S. Ještě musím poděkovat autorům stránky www.kralici.cz . Díky jejich radám je o mě dobře postaráno.

Robin odešel za Duhový most 10.11.2007

Vždycky s námi bude ve vzpomínkách a zůstane zapsaný v našich srdcích. Byl to náš první ušák a tím i zůstane.