Kamenice 30.11.2002

Metrouš Snížek
Mazlinka Féfule
Mazlinka Mrakouš
Ema Markéta s Emičkou
Šmudla
Markéta s Anajkou přeměřují mazlinku a Emu
Robin se Šéďou PF 2003

Ahoj lidi a králíci,
konečně jsme byli také v Kamenici. Bylo to fajn. Víc foteček udělat nešlo, protože počasí moc nepřálo a na malém prostoru nás bylo moc. Zatím, co někteří lidé si v klidu povídali, jejich králíci zalezli za skříně. Takže když došlo na to, že se půjdeme se svými páníčky fotografovat a začali se hledat ti, kdo namají vlastního králíka s sebou a mohou chovat králíky ostatních, zjistilo se, že někteří, kteří s králíkem přijeli ho nemají taktéž. Jelikož obývací stěna neměla zadní část soklu, nebylo jednoduché zjistit, kteří králíci ( a kolik ) jsou za stěnou ( pod stěnou ) schováni. Po hodině byli všichni králíci vyloveni, odchyceni a odvlečeni k fotogafování. Z bezpečnostních důvodů byl znemožněn přístup za skříně ( mě nechali na vodítku - byl jsem schovaný za jinou skříní než ostatní a nezvěstný asi 2 hodiny a panička musela odjet večer domů ). Pak už jsem trávil zbytek odpoledne na posteli. Byla tam i Mazlinka. Moc se mi líbila, ale já jí ne. Snažila si vyhrabat noru a v klidu odpočívat. Chtěl jsem jí olízat hlavičku, ale vždycky utekla.
Paničce se moc líbila Ema. Celou dobu běhala a zkoumala. Uhlák, dřevo u krbu, snažila se vyhrabat noru pod obývací stěnou a pod. Jakmile se k ní přiblížil jiný králík, utíkala až jí nohy klouzaly.
Féfule jako hostitelka zkontrolovala přepravky všem návštěvám, znásilnila všechny kálíky a králičice ( mimo těch ukrytých za skříní a včetně svých dětí ). Borůvka si četla v knihovně, dokud byla schovaná za velkou klecí s morčaty. Když klec odnesli, odebrala se za stěnu. Hazule byla množstvím králíků znechucena a většinou byla v jiné místnosti. Šéďa byl po většinu času venku na zahradě, protože není zvyklý na takové horko. Když byl s námi, byl pečlivě hlídán Outloněm a bedlivě střežen majitelkami samiček. ( Věnovali se páření morčat a králíkům to nechtěli dovolit ).
Jinak všechny, kdo budou hledat Kamenici poprvé mohu říci, že všechny cesty vedou do Kamenice ( i z ní ). My s menším orientačním smyslem jsme byli sice dvakrát v Kralupech a do Velvar jsme vjeli odjinud, ale dorazili jsme. Cestou zpátky jsem sice našla Prašnou bránu i náměstí s morovým sloupem, ale místo v Suchdole jsem vyjela na Červeném vrchu.
( Když jsem se vrátila domů, bylo mi dcerkou vyčteno, že jsem celý den jsem s králíkem a ona musela být s tatínkem. Holt každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán ).